Environment

Proč musí klimatická spravedlnost překračovat hranice?

Řešení problémů spojených
s vysídlováním v důsledku klimatické krize se elity globálního Severu pokoušejí hledat v přeměně migrantů
v levnou pracovní sílu.
Klimatické katastrofy už mají každoročně na svědomí nucený odsun více než 25.3 milionů lidí, a zřejmě se tak stávají hlavní globální příčinou vysídlování. Ti, kteří za změny klimatu nesou nejmenší zodpovědnost, jimi jsou a budou postiženi nejvíce, a musejí na cestě do bezpečí překonat drsné bezpečnostní režimy s čím dál více militarizovanými hranicemi. Největší viníci klimatické krize v ní hledají příležitost k výdělku, a ke zneužívání uprchlíků pod záminkou zmírňování negativních dopadů. Pokud chceme vytvořit férovější, udržitelný politicko-ekonomický systém, a znemožnit nástup eko-apartheidu, musíme perspektivu omezenou hranicemi překonat.
Klimatické katastrofy už mají každoročně na svědomí nucený odsun více než 25.3 milionů lidí, a zřejmě se tak stávají hlavní globální příčinou vysídlování. Ti, kteří za změny klimatu nesou nejmenší zodpovědnost, jimi jsou a budou postiženi nejvíce, a musejí na cestě do bezpečí překonat drsné bezpečnostní režimy s čím dál více militarizovanými hranicemi. Největší viníci klimatické krize v ní hledají příležitost k výdělku, a ke zneužívání uprchlíků pod záminkou zmírňování negativních dopadů. Pokud chceme vytvořit férovější, udržitelný politicko-ekonomický systém, a znemožnit nástup eko-apartheidu, musíme perspektivu omezenou hranicemi překonat.

Redakčně kráceno z anglického originálu Why climate justice must go beyond borders, publikovaného na webové platformě OpenDemocracy.

Sloganem grassroots hnutí Pacific Climate Warriors se stalo zvolání „Netopíme se, boju- jeme“. Během klimatických summitů OSN, ale také při blokádách australských uhel- ných přístavů bijí původní obyvatelé z dvace- ti tichomořských ostrovních států na poplach, aby upozornili na důsledky globálního otep- lování pro národy z nízko položených korá- lových ostrovů. Odmítají přitom narativ spo- jený s viktimizací („K tomu, abyste pochopili, že jsme v krizi, nepotřebujete moji bolest ani slzy,“ říká Samoanka Brianna Fruean) a vyzý- vají fosilní průmysl a velké koloniální společ- nosti k přijetí odpovědnosti. 

V důsledku klimatických katastrof je na ce- lém světě ročně vysídleno asi 25,3 milionu lidí, tedy každou jednu až dvě sekundy jedna osoba. Už v roce 2016 přitom bylo vysídlení způsobených klimatickými katastrofami tři- krát víc než těch zapříčiněných pronásledo- váním. Podle odhadů bude do roku 2050 jen v Africe, jižní Asii a Latinské Americe vysíd- leno 143 milionů lidí. Některé předpovědi migrace v důsledku globálních změn klima- tu hovoří až o miliardě. 

Zkoumání toho, kdo je vysídlením nejvíce ohrožen, zároveň odhaluje trhlinu mezi boha- tými a chudými, mezi globálním Severem a Jihem a mezi bílými a černými, domorodými 

nebo jinak etnizovanými „druhými“. Globali- zované asymetrie moci přitom nejen způso- bují migraci, ale také omezují mobilitu. Vy- sídlení lidé – často ti nejméně zodpovědní za globální oteplování – tak narážejí na vojen- sky střežené hranice, a zatímco samotná změna klimatu je politickou elitou ignorová- na, klimatická migrace je prezentována jako problém bezpečnosti hranic a stává se argu- mentem bohatých států pro jejich opevňová- ní. Například v roce 2019 vyzvaly australské obranné síly ke zvýšení počtu vojenských hlí- dek v australských vodách, aby mohly účinně- ji zadržovat klimatické uprchlíky. 

Rozvíjející se oblast „klimatické bezpečnos- ti“ tedy upřednostňuje militarizované hrani- ce, které dokonale zapadají do ekologického apartheidu. „Hranice jsou největším spojen- cem životního prostředí, právě s jejich pomo- cí zachráníme planetu,“ hlásá strana francouz- ské krajně pravicové političky Marine Le Pen. Zpráva amerického Pentagonu o bezpečnost- ních důsledcích klimatické změny pak pří- mo vyjadřuje nepřátelství vůči klimatickým uprchlíkům: „Ochrana hranic po celé zemi bude zesílena, aby zadržela nežádoucí hlado- vějící imigranty z karibských ostrovů (kteří představují obzvláště vážný problém) a také z Mexika a Jižní Ameriky.“ Mimo to Spojené státy u floridského pobřeží spustily operač- ní plán Vigilant Sentry (Bdělá stráž) a vytvo- řily bezpečnostní skupinu Homeland Securi- ty Task Force Southeast, jejímž smyslem je bránit uprchlíkům z Karibiku ve vstupu do USA po moři a zadržené migranty deportovat. 

Levná práce migrantů 

Souběžně s posilováním hraničních kontrol je coby klimatická adaptační strategie stále více prosazována migrace spojená s dočas- nou prací. V rámci takzvané Nansenovy ini- ciativy (multilaterální, státem řízený projekt řešení migrace způsobené klimatem) před- ložila australská vláda plán na organizování dočasné sezónní pracovní migrace jako klí- čové řešení při budování klimatické odol- nosti v tichomořské oblasti. Australské pro- hlášení k Mezivládnímu globálnímu jednání 

Nansenovy iniciativy přitom nepředložil mini- str životního prostředí, ale ministerstvo pro imigraci a ochranu hranic. Nový program Pacificko-australské pracovní mobility usnad- ňuje od dubna 2022 australským podnikům dočasně „insourcovat“ pracovníky s nízkou mzdou (kteří jsou v programu definováni jako „málo kvalifikovaní“ nebo „nekvalifikova- ní“) z malých tichomořských ostrovních zemí, jako jsou Nauru, Papua Nová Guinea, Kiribati, Samoa, Tonga nebo Tuvalu. Není náhodou, že mnohé z těchto zemí jsou již více než sto let pustošeny australským kolonialismem. 

Austrálie ale není jediná země, která dělá z vysídlených klimatických uprchlíků dočas- né pracovní migranty. S rostoucí nekontro- lovanou a nepravidelnou migrací – včetně té klimatické – se programy pro dočasné pra- covní migranty staly celosvětově rozšířenou šablonou. Elity prezentují pracovní migra- ci jako dvojí výhru: státy s vysokými příjmy tak vyřeší nedostatek pracovních sil, aniž by musely příchozím pracovníkům poskytovat jistotu zaměstnání nebo občanství, zatím- co v zemích s nízkými příjmy se prý zmírní strukturální chudoba prostřednictvím peněz, které budou migranti posílat domů. Nebez- pečné nebo špatně placené práce v zeměděl- ství, domácnosti a službách jsou tak už nyní téměř výhradně „insourcovány“. Insourcování a outsourcování přitom tvoří dvě strany téže neoliberální mince: záměrně podhodnocenou pracovní sílu a politickou moc. Nepleťme si to s volným pohybem – dočasná pracovní mig- race představuje extrémně neoliberální pří- stup ke komplexu zahraniční, klimatické, imi- grační a zaměstnanecké politiky, jehož cílem je dále rozšiřovat stávající možnosti akumula- ce kapitálu prostřednictvím disciplinace nad- bytečného obyvatelstva. 

Mezinárodní organizace práce (ILO) uvá- dí, že dočasní pracovníci z řad migrantů čelí nucené práci, nízkým mzdám, špatným pra- covním podmínkám, absenci sociální ochrany, omezování svobody sdružování, diskrimina- ci, xenofobii a sociálnímu vyloučení. V rámci tohoto státem posvěceného nevolnictví jsou pracující právně svázáni se zaměstnavatelem 

a mohou být kdykoli deportováni. Dočasní migrantští pracovníci jsou udržováni v pod- řízenosti hrozbami výpovědi a deportace, což svědčí o spojitosti mezi imigračním statusem a prekarizovanou prací. 

Prostřednictvím programů zaměřených na dočasnou pracovní migraci je levná pracov- ní síla nejdříve zachycena na státní hranici a poté vykořisťována zaměstnavateli. Státní hranice tedy nejsou určeny k zadržení všech migrantů, ale k vytvoření podmínek „vyhosti- telnosti“, což zvyšuje sociální a pracovní nejis- totu příchozích. Ti jsou pak označováni jako 

„zahraniční pracovníci“, což podporuje xeno- fobii. A i když jde o dočasné pracovníky, tak- zvaná dočasná migrace jako taková se stá- vá trvalým, státem řízeným neoliberálním mechanismem. 

Hraniční režimy 

Debaty o budování spravedlivějších a udrži- telnějších politicko-ekonomických modelů se aktuálně soustředí kolem Green New Dealu. Většina návrhů zelených politik v USA, Kana- dě, ve Spojeném království a Evropské unii reflektuje potřebu řešit ekonomickou nerov- nost, sociální nespravedlnost a klimatic- kou krizi zároveň, a to transformací našeho extraktivního a vykořisťovatelského systému na nízkouhlíkovou, feministickou a pracující- mi či lokálními komunitami utvářenou spo- lečnost, která bude založená na péči. Jakkoli však Green New Deal chápe klimatickou kri- zi a krizi kapitalismu jako propojené (a nikoli tedy jako dichotomii „životní prostředí versus ekonomika“), jeho nedostatkem zůstává ome- zený rámec. Jak napsaly výzkumnice Harpre- et Kaur Paul a Dalia Gebrial, „Green New Deal zůstává z velké části v zajetí představ spoje- ných s národem“. 

Návrhy, které nejsou internacionalistické, si však v našem oteplujícím se světě zahrá- vají s rizikem trvalého klimatického apar- theidu a imperialistické nadvlády. Bohaté státy by přitom měly napravovat globální a zároveň asymetrické dopady klimatické- ho dluhu, důsledky nespravedlivých obchod- ních a finančních dohod, vojenské nadvlády, vykořisťování pracujících i sekuritizace hra- nic. Uvažovat o hranicích ovšem nemůžeme bez kontextu moderního národního státu a jeho propojení s imperialismem, kapitalis- mem, rasou atd. Hranice už nejsou jen pev- ně stanovené čáry vymezující území. Hranič- ní režimy posiluje dohled dronů, zachycování lodí s migranty nebo bezpečnostní kontroly daleko od samotné hraniční linie. Austrálie zadržuje migranty v Oceánii, zatímco „Pev- nost Evropa“ přesouvá dohled nad uprchlíky a jejich detenci do oblasti Sahelu a Blízkého východu. A v obou případech se překresluje mapa naší koloniální současnosti. 

Snad nejurážlivější je, když kolonialistické země panikaří kvůli „krizi na hranicích“ a sta- vějí se do role obětí. Po tři staletí přitom byly genocida, vysídlení a pohyb milionů lidí určo- vány evropským kolonialismem, transatlantic- kým obchodem s otroky z Afriky nebo impor- tovaným nevolnictvím uvaleným na asijské dělníky. Impérium a zotročení založené na omezování pohybu jsou nicméně základem globálního apartheidu i dnes a nadále urču- jí, kdo kde a za jakých podmínek může žít. A hranice jsou vytvářeny tak, aby tento apar- theid podporovaly. 

Svoboda zůstat na místě stejně jako svobo- da pohybu – a tedy svoboda bez hranic – při- tom představují dekoloniální reparace, které měly být už dávno splaceny.

Harsha Walia (@HarshaWalia) Kanadská aktivistka a spisovatelka, autorka knihy Border and Rule: Global Migration, Capitalism, and the Rise of Racist Nationalism (Haymarket, 2021), Undoing Border Imperialism (AK Press, 2013). Je komunitní organizátorkou a bojovnicí za spravedlnost pro migranty, antikapitalistická, feministická, a antikoloniální hnutí.

Fotka: Asian Development Bank / Flickr

Help us build the Wire

The Wire is the only planetary network of progressive publications and grassroots perspectives.

The mission of the Wire is bold: to take on the capitalist media by creating a shared space for the world’s radical and independent publications, building a coalition that is more than the sum of its parts.

Together with over 40 partners in more than 25 countries — and the relentless efforts of our team of translators — we bring radical perspectives and stories of grassroots struggles to a global audience.

If you find our work useful, help us continue to build the Wire by making a regular donation. We rely exclusively on small donors like you to keep this work running.

Support
Available in
EnglishPortuguese (Brazil)TurkishGermanHungarianSpanishFrenchCzech
Author
Harsha Walia
Translator
Otakar Bureš
Date
17.03.2022

More in Environment

Environment
2020-12-04

Kai Bosworth: Climate Populism & its Limits

Receive the Progressive International briefing
Site and identity: Common Knowledge & Robbie Blundell